Den koní v Trní

Letos, 19. května, jsme zahájili I. ročník Dne koní, který pořádal náš jezdecký klub Ebano – Trní.

Počasí se nám vydařilo, řekla bych, že odpoledne sluníčko přímo ,,pražilo“. Většina organizátorů se začala sjíždět už od čtvrtka, ti kteří si mysleli, že všechno připravit je brnkačka, se přiřítili až v pátek odpoledne J. No, abych začala pěkně od začátku..

Ve čtvrtek jsem si šla prohlédnout celé místo dění a napadlo mě, že místo toho, aby se celá akce pořádala na louce, ( musel by se vytyčit obdélník 40x 60 m. ) by se mohla zvětšit naše jízdárna J. Stejně by k tomu muselo jednou dojít, ne? S velkým nadšením jsem moji úvahu šla říct mamině, hlavní organizátorce celé akce. No, napřed se nám do toho moc nechtělo, ale když jsme viděly, jaké máme pánské posily, neváhaly jsme a s velkým odhodláním jsme to šly vyřídit. Abych řekla pravdu, v tu chvíli mě skoro nenáviděli.:o) Ale jsou šikovní, v pátek už to měli hotové a my mohli jít trénovat.

Večer všichni napichovali špízy a připravovala se hudba, protože ještě nějací jedinci nevěděli na jakou písničku budou vystupovat. Dvěma slovy, přípravy vrcholily… Než jsem šla spát, zašla jsem za Ebanem a vysvětlovala mu, aby se na zítřek pořádně připravil a přemlouvala ho, aby mi neudělal žádnou ostudu, např. tím, že mě shodí.J

Všichni jsme se vyspali do růžova. Když odbyla 11 hodina, začala jsem být pěkně nervózní a mám takový pocit, že nejen já, takže jsme si paradoxně užívali asi půlhodinky klidu.. J Z toho nás vyrušil pronikavý zvuk motorky a moderátor byl na místě. Okolo dvanácté hodiny byli před stájí ,, zaparkovaní“ koně a holky čistily,co jim síly stačily, aby se se svým ořem mohly pořádně pochlubit. Všichni účinkující se začali sjíždět. Šla jsem tedy do stáje, připravila si ,,cajky“ a jen co jsem zaslechla ,,raz, dva, raz, dva, tři“ se ve mně začala opět probouzet veliká nervozita. Ufff. ,, Píťo, šup, ty ještě nejsi nahoře?? Za 5 minut se začíná..“ Prohlásila mamina a než jsem se otočila, byla pryč.:o) S posilněním jednoho panáka becherovky jsem se vyhoupla do sedla a můžu vám říct, že mi to velice pomohlo.J S doprovodem jsem vyšla ze vrat a Ebano uviděl první klisny.. Když se mi po cestě poprvé, celkem slušně postavil na zadní a zařehtal, mamča rozhodla a pustila ho na kolbiště ještě před začátkem. Donesla se ke mně informace, že cesta od Měčína k parkovišti je ucpaná, ale za chvilku se do toho vložilo SDH Nedanice a bylo po všem..

Skoro na mě šli mdloby, když jsem viděla okolo ohrady asi 500 lidí a další přijížděli.

Moderátor zahájil akci a pustili nám španělskou hudbu. Ze začátku bylo našemu plemeníkovi, který byl zaslepen krásou zdejších i pozvaných kobylek, úplně jedno co po něm chci, ale za chvilku začal spolupracovat. Nakonec mi vystoupení přišlo kratší, než při tréninku.

ZVLÁDLI JSME TO!

Vaše Píťa Říhová